Výmarský ohař krátkosrstý - Artemis z Oltyňského mlýna

 

 

Přejeme celé mé psí rodině i jejich páníčkům do nového roku všechno nejlepší a hodně radosti při společných procházkách!!!

 

                                                                                                                                                                        Artemis s rodinou

 

pá 25. 12. 09

Tak už mi je 9 měsíců...Šijou se mnou všichni čerti a najradši bych byla pořád venku... Nebýt dneska ráno na vodítku, tak jsem ulovila svého prvího zajíce. Šli jsme s taťkou po louce, když se z křoví vedle nás vyřítil zajíc. Najednou mu podjely packy a rozplácnul se na zemi tak 2 metry ode mě - kdyby mě nestáhli zpátky, mohl být ušák můj...

 

Jinak se mi páníčkové rozhodli na zimu trochu vylepšit kotec, aby mi tam tolik nefoukalo...pořád ho vylepšovali a vylepšovali... až z toho vznikl takový... no, řekněme takový pěkný altánek. Moc se jim to povedlo, takže si teď bydlím jako hotová princezna...

 

Taky nám už konečně napadlo trochu sněhu. Asi jsem páníčky krapet zklamala, protože čekali, jak z toho budu vykulená a já nic... Ale strašně mi ta bílá věc chutná... Vlatně i led je skvělá věc na chroupání, ale sníh je lepší.

 

Včera jsem s páníčkama oslavila své první Vánoce. Nechápu sice, jak to, že najednou v obýváku vyrostl takovej velkej stromek, ani nevím, co má být zač ten Ježíšek, ale moc se mi to líbilo. Dostala jsem totiž do granulí vnitřnosti z kapříků a večer mi pak pod stromeček nadělili další ňamku.... takže si myslím, že by Vánoce mohly být každý den...

 

odkaz nafotky zde:

 

st 4. 11. 09

Konečně už jsem zdravá a můžu zase venku vesele pobíhat...  Pomalu se vše vrací do strých kolejí. Jen jsem venku ještě větší divoch, než jsem bývala a nechce se mi jít chvíli v klidu...Snad mě to zas brzo přejde, aby se panička nemusela moc zlobit... Příští týden už asi vyrazíme s paničkou na kolo...

Dneska odpoledne vysvitlo aspoň na chvíli sluníčko, tak jsme si na venčení vzaly foťák... Pár fotek se opravdu povedlo...

 

 

so 24. 10. 09

Dnska byli páníčkové fandit Amirce na výstavě. Byla moc šikovná a hlavně hrozně trpělivá na to, jak pro ni to čekání muselo být dlouhé...

Já jsem bohužel musela zůstat doma.  Ale přivezli mi z výstavy alespoň spoustu dárků (kožený stahovací obojek, 2 velké kosti, 1 obrkost jak z mamuta, nový uzlík a skvělého kokrhajícího dinosaura) - mrkněte na nová videa. Z té obří kosti jsem byla nejdřív trochu vyjevená a nevěděla, co mám dělat. Ale netrvalo dlouho a už jsem jí náruživě devastovala.

 

 

Bříško mám už krásně zahojené a dokonce už mi na něm zase začíná dorůstat kožíšek, co mi paní doktorka oholila. Ale minulý týden jsem se nastydla (asi jsem holt byla oslabená po antibiotikách, co jsem brala po té kýle) a tak byl zase s procházkama útrum. Dostala jsem další antibiotika a strašně odpornej sirup na kašel a dvě injekce proti horečce (páníčkové mě vezli na pohotovost). Dneska jsem akorát dobrala poslední tabletku. Snad už budu moct zase brzo běhat, jsem teď na zotavenou zavřená doma a už mě to šííííleně nebaví. Páníčkové chodí doma ve 2 svetrech a rukavicích, jak mi větrají, abych v teple zase moc nezchoulostivěla. Takže už všichni netrpělivě čekáme, až budu zase fit. Odpoledne mě panička vzala alespoň na chvilku na louku - to bylo radosti,ale musela jsem jít "poslušně" na vodítku, abych moc neběhala (prý musím být ještě tak aspoň týden v klidu). Ach jo!

Jo a ještě jedna novinka. Páníčkové mi pro jistotu na zimu zateplují boudu. Budu tam mít výhřevnej kabel. Tak jsem na to zvědavá.  

 

 

st 21. 10. 09

To to letííí. Dneska je mi už 7 měsíců.  V kohoutku měřím cca 60 cm a vážím 24,2 kg. Taky už si panička pěkně ohýbá hřbet, když mě chce někam poponest...

 

 

ne 11. 10. 09

Už to máme skoro za sebou. Artynka se pomalu zase mění v poletujícího dráčka. Od včerejška už chodíme i ven na procházky ( zatím jen krátké) a zítra jdeme vyndavat stehy. Musím Arty mooooc pochválit, jak to statečně celou tu dobu nesla. Moc nás všechny překvapila. Nebyly s ní vůbec žádné problémy. Dokonce se ani nesnažila sundat si límec, když po narkóze přišla k sobě a odevzdaně všechno snášela. Dokonce i když jsme jí měnili pruban, tak v klidu a trpělivě ležela a nechala se do něj soukat. Tak teď už to jen nechat pořádně dozahojit a hurá na cvičák a běhací procházky...

 

odkaz na fotky zde: 

 

 

pá 2. 10. 09

Tak už mám kýlu úspěšně za sebou. Byla jsem statečná.   Teď už "jen" vydržet v klidu a nepotrhat si stehy... Oblekli mě do takové síťky a dostala jsem i límec - páníček se smál, že vypadám jako lampička...  Zatím jsem ještě trochu pomotaná z narkózy a nožičky mě ještě moc neposlouchají, tak pospávám. Panička jen úzkostlivě čeká, jak moc budu protestovat, až si uvědomím, co to vlastně mám na sobě. Hlavně už mám ale hrozný hlad!! Už aby byl večer a mohla jsem něco papat...

Jo a vážím už 22,6 kg.

 

 

čt 1. 10. 09

Je to tu. Zítra mě čeká operace kýly.  Tak držte palce, ať jsem brzo fit a můžu zase vesele skotačit....

 

 

čt 24. 9. 09

Tak jsme kýlu o týden odložili. Jdu až příští pátek. Nechtěli jsme přijít o prodloužený víkend...

 

 

po 21. 9. 09

Tak už je mi  6 měsíců! To to letí... Vážím 21kg.

 

Dovolená na Lipně se mi moc líbila. Až na jeden propršený den bylo nakonec pěkně. Takže jsme mohli chodit na výlety a dokonce jsme se byli i dvakrát porojet na kánoi. To byl zážitek asi hlavně pro páníčky, protože se báli, abych je náhodou nevykoupala.. Dopadlo to ale dobře. Páníčkové dojeli suchou nohou a napodruhé jsem už dokonce pochopila, že na lodi nemůžu pobíhat sem tam a pěkně jsem si hověla na místě a sledovala okolí. Pro mě byl z celé dovolené asi největší zážitek vlak, který jsem viděla poprvé v životě. K velkému překvapení paničky, která si myslela, že vlak je přece jako autobus, jsem se při první jízdě třásla strachy jako ratlík.  Na zpáteční cestě už to bylo lepší na další cesty už jsem absolvovala suveréně (jen mi panička musela pomáhat nastoupit a vystoupit). Jo, a taky už se ze mě stal skálolezec! Zdolala jsem svou první skalku!!! Panička mě nechala na dozor páníčkovi a šla si vyšplhat na takovou "skalku" - a to se mi teda vůbec nelíbilo... Kam jede panička, tam musím přece taky! Jaké bylo paničky překvapení když se vrátila z vrcholu zpět a zjistila, že jsem se za ní vysápala poměrně strmou pěšinkou mezi kameny, sedím na nataženém vodítku asi 2 m nad páníčkem a nadšeně jí vitám... Pak jsem si ten výstup z rodosti zopakovala ještě jednou, šplhání mě totiž strašně baví (asi holt jaký pán, takový pes )....

 

odkaz na fotky zde:  

 

 

po 14. 9. 09

Počasí nám sice moc nepřeje, ale zítra vyrážíme s paničkou a páníčkem na týden na Lipno, tak uvidíme, snad nám sluníčko aspoň trochu zasvítí. Mám slíbené výlety po Šumavě a večer sezení u ohýnku a buřtíky. Třeba se nám povede i projet na lodičce...

 

 

pa 4. 9. 09

Dneska jsem byla u paní doktorky. Vážím 18,8kg (váha doma ukazuje 19,5kg) a pokud panička dobře měřila, tak mám v kohoutku 57 cm. Jinak už jsme naplánovali operaci té mé kýly. Pokud se nic nezmění a budu zdravá, tak jdu 25. září. No, alespoň už to budeme mít za sebou...

 

 

ne 30. 8. 09

Dnešní den se opravdu povedl. S celou smečkou jsme totiž vyrazili na výlet na Šumavu. Šli jsme se projít kolem Vydry. Moc mě bavilo skákat v řece po kamenech (paničku taky).  Občas až nevěřícně kroutili hlavou, kam všude jsem schopná se dostat. Někdy jsem ale přeci jen dostala strach a pak jsem žalostně kvíkala, že nemůžu dál. Párkrát mi taky uklouzly nožičky a sjela jsem z kamene dolů. Nenechala jsem se tím ale odradit a běhala vesele dál. Cestou nás čekalo překvapení - potkali jsme rodinku s výmarákem.  Nadšeně mě přivítal, ale hraní ho moc nebavilo... Z Antýglu jsem s paničkou a páníčkem pokračovala přes Horskou Kvildu, kde jsme si dali oběd, na Filipovu Huť. Zbytek smečky se vrtátil do Čeňkovy Pily pro auto a přijel pak pro nás. Chvilku už jsem vypadala docela unaveně, šla jsem poslušně vedle paničky a ani jsem moc nikam neodbíhala. (Však to taky byl zatím můj nejdelší výlet - ušli jsme 14 km, přičemž já naběhala nejmíň 2x tolik...) Netrvalo to ale moc dlouho, protože za chvilku už jsem zase křižovala cestu na všechny strany.  Cestou zpátky jsme radši udělali 2 zastávky (i přes Kinedryl a otevřená okýnka jsem totiž ráno v autě zase zvracela). Nejdřív jen tak na louce a podruhé pak u příbuzných, kteří bydlí po cestě. Mají velký statek se všema možnýma zvířátkama. Samozřejmě jsem se hned dala na průzkum... Taky mají 6-měsíčního pejska. Chtěl si se mnou hrát, ale já zrovna moc neměla náladu. Objevila jsem totiž, že si pejsek po celé zahradě roznosil kosti. To bylo něco! Připadala jsem si jako v psím ráji... Kam jsem se podívala, tam jsem našla nějakou kost!! Tak jaképak hraní. Pejsek kolem mě chudák pobíhal a já ho s přehledem ignorovala...  

 

odkaz na fotky zde:  

 

 

so 29. 8. 09

Dneska mě panička seznámila s kolem. Vzala si na pomoc ještě taťku. Nejdřív jsme vedle kola jen šly, pak i běžely. Brzo jsem pochopila, že se pod kolo nesmím pléct a zvládla jsem vedle kola běžet i sama.

Večer jsem měla ještě další super zážítek. Při procházce jsme narazily na srnku. Stála na louce u cesty, pár metrů od nás. Chvilku jsme na sebe zkoumavě koukali. Pak se srnka rozběhla přes louku k lesu a já pelášila za ní. To byla rychlost! A panička volala a volala... už se pomalu smiřovala s tím, že se domů asi jen tak nevrátí... Běžela jsem za srnkou až k lesu. Pak jsem chvíli stála na okraji u křoví a nakonec se poslušně vrátila k paničce. To bylo radosti!

 

 

po 24. 8. 09

V sobotu večer jsme se s paničkou vrátily z tábora domů. Zvládly jsme to naprosto skvěle. Panička už asi třetí den dokonce běhala, takže jsme se nemusely nijak omezovat. Bylo tam cca 20 pejsků, z toho asi 8 štěňat. Já byla 3. nejmladší, tak jsem většinou v bitkách dostávala na frak. Zpočátku jsem bydlela s paničkou ve stanu, ale v půlce týdne mě panička raději přestěhovala do tamního kotce, abych měla víc klidu. Každý den ráno jsme chodily stopovat, odpoledne jsem pak zkoušela obrany. Obojí se mi moc líbilo. Hlavně při sotopování mě panička musela hodně krotit, abych stopu neproletěla jako splašená raketa a nedělala pak chyby. Budem muset pořídit stopovací postroj, aby mě netahala zbytečně za obojek. Na obranách jsem se zatím jen tahala o hadřík - právě se mi mění tesáky, tak abych se pak nebála kousat, kdyby mě zoubky moc bolely. Ve středu jsme měly volný den, tak bylo víc času na zábavu. Uspořádal se celotáborový karnelval psovodů a jejich psů. Panička mi vymyslela přestrojení za lva a sama se oblékla jako krotitel.  Udělala mi na krk ohromnou hřívu ze slámy. Moc se mi to líbilo - teda hlavně se mi líbilo slámu cupovat, takže mi převlek vydržel sotva pár minut. Po přehlídce masek následovaly různé hry a večer jsme pak s paničkou vyrzily po tmě na "bojovku". 'Vůbec jsem se nebála a krásně jsem paničku vedla po cestě a včas hlásila každou podezřelou věc na cestě.  V pátek někteří pejsci skládali zkušky, tak jsme se s paničkou dívaly, jak to vypadá. Někteří pejskové byli opravdu moooc šikovní. Snad se nám v budoucnu taky něco takového podaří. Na táboře se toho naučila asi nejvíc panička. Informací co a jak mě učit bylo všude plno, teď už jen ta praxe... Já jsem se naučila zejména štěkat. Ke konci týdne jsem štěkala, kdy to jen šlo. Panička měla strach, abych v podobném duchu nepokračovala i doma, kde by nás sousedi roznesli v zubech... Ale strachovala se zbytečně. Jen co jsme dorazily domů, přešla jsem zase na své staré dobré způsoby a jsem jako myška. Protože nám přálo počasí a bylo až na poslední den hezky teplo a slníčko (až moc), brala mě panička skoro 2x denně plavat do rybníka. Plavu už parádně. A moc mě baví nosit z vody klacíky. Fotky z tábora už jsou ve fotoalbu, až bude čas, přidá sem panička i nějaká videa...

 

odkaz na fotky zde:             

 

pá 14. 8. 09

Dobrá zpráva: paničce se noha už skoro uzdravila (je sice stále pestrobarevná a trochu bolí, ale už alespoň může zase celkem slušně chodit), takže na výcvikový tábor jedeme!!!!!  Však se taky panička té zlobivé noze něco nadomlouvala.... Dohodly jsme se s paní cvičitelkou, že ze začátku dáme něco volnějšího, aby si panička nohu šetřila a nemusela tolik chodit, tak uvidíme - určitě lepší aspoň něco, než nic. Hlavně, že nemusíme sedět doma... Odjíždíme v sobotu odpoledne, tak nám držte palce. A my se jdeme pomalu balit....

 

 

čt 13. 8. 09

Huráááá! Dneska jsme byly na cvičáku! To bylo radosti, že se konečně můžu zase vydovádět s pejskama... A čekalo nás tam velikááánské překvapení - do školky totiž začali chodit další tři výmaráčci, a jen o 14 dní mladší než já.... Měly jsme z toho ohromnou radost. Jsou to sourozenci, dvě holčičky a jeden pejsek. Tak mám alespoň rovnocenné soupeře na hraní. Tentokrát jsem cvičila s Gabčou, panička kvůli bolavé noze spíš jen dohlížela - a samozřejmě fotila a natáčela - tak se můžete mrknout, jak dovádím...  (Poznáte mě podle kratšího ocásku - druzí výmaráčci ho nemají kupírovaný.) Doma se mi pak smáli, že moje hra s pejsky začíná být trochu fádní - pejska doženu, svalím na zem a pak už jen pacifikuji... - ale nic si z toho nedělám, oni tomu totiž vůbec nerozumí!  Dneska mě na cvičáku panička poprvé vzala na rampu. Suveréně jsem vyběhla nahoru a vůbec jsem se nebála - jsem přeci kládolezec, ne? Taky jsem poprvé proběhla tunelem. Nejdřív mi to teda přišlo lepší oběhnout, ale pak jsem pochopila a proběhla...

 

odkaz na fotky zde:             

---

 

st 12. 8. 09

Nad výcvikovým táborem nám visí otazníky... Panička totiž pořád ještě nemůže chodit, tak se alespoň snaží sehnat někoho, kdo by to tam se mnou odběhal místo ní. No, uvidíme. Je to holt smůla - a tak moc jsme se tam těšily... Ale zítra bude konečně po měsíci zase cvičák, tak se tam chystáme s Gabčou (a panička bude dozorovat a fotit ). To bude supeeeer, až zase uvidím své kamarády a pořádně se vyřádím.  Doma je to teď nuda, moc mi chybí ty dlouhé běhací procházky s paničkou. Venčí mě sice celá smečka jak to jen jde, ale není to ono. Našla jsem si alespoň alternativní zábavu v rabování věcí na zahradě. Předevčírem jsem si dokonce přitáhla na verandu pytel s uhlím, rozcupovala ho, uhlí okousala a roznesla po celé verandě. Vypadala jsem jak kominík - a všude kolem byly černě vyšlapané cestičky...

 

 

ne 9. 8. 09

Tak máme za sebou nepříliš povedený víkend. Panička se totiž ve čtvrtek vyválela s motorkou na štěrku a bohužel si kromě odřeného kolene i nějak narazila nohu, takže ji má pěkně barevnou, oteklou a nemůže chodit.  Místo plánovaného výletu tedy nakonec sedí doma, s ledem na noze, a já se venčím s páníčkem... Snad se to už brzo zlepší. V pátek totiž máme spolu jet na výcvikový tábor, tak obě doufáme, že panička bude do té doby zase fit. Moooooc se tam těšíme....

 

 

po 3. 8. 09

Dneska odpoledne jsme si udělali malou změnu a šli jsme se venčit na druhou stranu lesa (u nás už to máme až moc prochozené). Svezli jsme se autem do vesničky Jelmo a tam si udělali okruh lesem. Je to tam moc hezké. Dokonce tam mají i rybníček, ve kterém se dá koupat - tak jsem toho samozřejmě využila a dál trénovala plavání. Už plavu moc hezky. Občas teda ještě trochu znejistím, snažím se zvedenout hlavu a předníma packama cákám vodu na všechny strany, ale většinou už plavu pěkně s hlavou u hladiny, jako velká holka... A začínám i nabírat rychlost.  (Panička si mě natočila, tak můžete kouknout na video a ve fotoalbu je i pár fotek...)

Taky jsem včera poprvé viděla krávy. Pásly se tam v ohradě pár metrů od cesty... To bylo něco. Panička  s páníčekem se tvářili klidně, ale mě se to v pořádku nezdálo.. Zježila jsem hřbet, stála paničče u nohy a občas výstražně štěkla, aby se přede mnou měly na pozoru. Krávy na nas chvilku podezřele koukaly, ale pak se pásly v klidu dál. Tak jsem nás ubránila...  V jiné ohradě se pásly i ovce a kozy, ale ty byly daleko, tak jsem je sotva zavětřila. Třeba se s nimi seznámím přiště..

 

odkaz na fotky zde:          

 

 

Jinak už se u mě hlásí lovecké pudy.  Začalo mě strašně bavit honit na louce před barákem vlaštovky. To je vám taková úžasná honička.... a jak tam tak pěkně krouží u země... Jen panička pro to moc nemá pochopení a volá mě zpátky - a to víte, mě se nechce.... tak se se mnou panička něco nazlobí. Navíc jsem tam objevila spoustu myších děr - a ty jsou taky strašně zajímavý... Nakonec tada ale k paničce přijdu, to zase jo, jinak by bylo zle. Ale snažím se to co nejvíc oddálit, cestou toho ještě co nejvíc očuchat a občas i dělám, že neslyším - co kdyby třeba panička mezitím zapomněla, že k ní mám jít...

 

 

pá 31. 7. 09

Panička si dnes udělala chvilku času a trochu vylepšila a moje stránky. Mám tu už i nahraná videa...

 

 

čt 30. 7. 09

A zase nové fotky ve fotoalbu...   Hrály jsme si večer na zahradě, tak taťka přines foťák. Moc se povedly...

 

odkaz na fotky zde:            

 

 

st 29. 7. 09

Dneska mi panička poprvé ukázala centrum města. Svezly jsme se autobusem (už jsem s ním dlouho nejela, tak abych nezapomněla), prošly jsme se po náměstí a pak jsme zamířily do prodejny pro pejsky, kde mi panička za odměnu koupila novou hračku - chlupatou plyšovou ovečku...   Už jsem jí testovala a je naprosto super, dokonce i píská, když ji pořádně zakousnu...  Teď jsme doma a je nám veeeliké horko, tak se asi půjdeme vykoupat do rybníka..

 

 

 

ut 28. 7. 09

Odpoledne jsme byly s paničkou na dlooouhé procházce. Poslední dobou jem totiž byla, jak když se mnou šijou všichni čerti, tak se panička rozhodla mě utahat... No, nevím, kdo koho nakonec utahal....  Ale procházka byla super, obešly jsme přes půl lesa.   Navíc se paničce podařilo vyfotit, jak už úžasně vystavuji, vydržela jsem snad 2 minuty...

 

odkaz na fotky zde:  

 

st 22. 7. 09

Tak jsme byli zase plavat. Tentokrát se jela koupat skoro celá moje smečka. Paničce se podařilo najít mírnější přístup do vody, abych se tolik nebála (zato tam ale bylo ve vodě spoustu šličatých kamenů, tak panička málem přišla o nohy). Mě se tam ale líbilo. Stačila chvilinka a už jsem plavala.... a pak znova a znova... až se mi to začalo líbit . To už byl ve vodě i zbytek mojí smečky, tak jsem plavala od jednoho k druhému, pěkně je vždycky chytla kolem krku, řádně olízala a pak se jim snažila vysápat na hlavu, která tak pěkně trčela z vody jako ostrůvek... Byla to veliká sranda. Měla jsem ohromnou radost, že už mi páníčkové ve vodě nemůžou utéct a že můžu plavat za nima...  Ani se mi z vody moc nechtělo. Ale panička se bála, aby toho na mě nebylo takhle najednou moc, tak jsme po chvíli šly radši na břeh.

Jo - a našla jsem si novou zábavu: potopím čumák pod vodu a pouštím bublinky... Přijde mi to hrozně zajímavý. Zkoušela jsem to pak i doma v misce s vodou - a funguje to taky...

 

 

ut 21. 7. 09

Hurááááá jsou mi 4 měsíce!!!! Měřím 51 cm (pokud se to paničce podařilo dobře změřit) a váha ukazuje 16 kg...

Večer nám bylo veliké horko, tak jsme se vydali koupat k rybníku - a já jsem dnes poprvé plavala...  Voda byla pěkně teploučká. Panička byla ve vodě hned, ale mě plavat nechtělo. Stála jsem ve vodě jak nejdál to šlo, hrabala tlapkama do prázdna a strašně moc jsem chtěla za paničkou, ale strach mi nedovolil. Koupal se tam s náma ještě nějaký cizí pejsek, tak jsem závistivě koukala, jak se vrhá do vody pro klacíky a vůbec se vody nebojí. Nakonec jsem se přeci jen odvážila - no, spíš omylem - a už jsem taky plavala..... Tlapkama jsem habala vodu, až to stříkalo na všechny strany, v očích děs, ale kupodivu jsem se na hladině udržela.  Pak mě panička zlákala do vody ještě dvakrát. Vždycky jsem zděšeně uplavala malé kolečko a pak zase rychle na pevnou zem. No nevím, zatím mi brouzdání ve vodě po bříško vyhovuje mnohem víc, ale snad ten strach brzo překonám - vodička mě láká...

 

PS: panička si konečně našla chvilku času a dala do mého fotoalba i nějaké starší fotky - ještě teda nejsou všechny, ale snad to brzy dožene... můžete mrknout na http://vokartemis.rajce.idnes.cz/

 

 

po 20. 7. 09

Dneska mi panička definitivně zrušila můj štěněcí pelíšek v obýváku a přeskupila obývák zase tak, jak patřil...  Mám už jen svůj oblíbený molitan u gauče, na kterém ráda přes den lehávám, když je někdo doma. Jesem už přeci velká holka, tak ohrádku nepotřebuju... 

 

PS: Artynka zmíněnou ohrádku (vysokou do půl stehen) přelezla už asi druhou noc. Od té doby z ní kupodivu neutekla, ačkoli se poslední dobou pomalu koukala přes ní...  Seděla u dvířek, kňíkala, když chtěla ven, ale ohrádku nepřelezla....

 

 

po 13. 7. 09

Tak nakonec na červencový výcvikový tábor nepojedeme. Panička se totiž spletla. Myslela, že jde o základní výcvik a agility, ale ono je to základní výcvik agility... tak bohužel pojedeme až na ten tábor v srpnu..

Jinak už jsem přišla o 6 přeních zoubků.. Dva přední dole už mám dorostlé, zbylé 4 se klubají..

 

P.S.: ve fotogalerii je přidáno pár nových fotek

 

 

čt  2. 7. 09

Už se mi začínají prořezávat druhé zoubky...

a mám zase nové fotky z procházky, konečně už chvilku svítí sluníčko...:)

 

odkaz na fotky zde:              

 

 

so 27. 6. 09

Dnes jsme jeli na malý výlet. Kousek od nás, na lovekém zámku Ohrada, byly dnes myslivecké slavnosti, tak jsme se tam jeli podívat. Tam bylo lidííí. Tolik jsem jich za celý život snad ještě ani neviděla, natož pohromadě. Panička byla zvědavá, jak se na to budu tvářit, ale nezklamala jsem - byla jsem vzorná. Koukala jsem zvědavě všude kolem, ale jinak jsm šla klidně u paničky. A že tam bylo na co koukat... Byly tam koně, cizí pejsci, sokolníci, stánky s jídlem... a samozřejmě všude spousta lidí.. Jen ten program nás zklamal... Mysleli jsme, že uvidíme ukázky práce psů a místo toho byla jen přehlídka loveckých plemen... Ukázky sokolníků jsme také neviděli (přišli jsme pozdě) - ale prý toho také moc neukázali... Tak jsme ještě chvilku sledovali soutěž ve vábení jelenů a šli jsme domů. Ale výlet tím pro nás nekončil... Cestou k autu jsme ještě všichni stačili promoknout až na kost. Začal totiž najednou šílený slejvák...

 

 

pá 26. 6. 09

Dnes jsem jela poprvé autobusem. Zastávku i autobus jsem už zanala z dřívějška, tak už šlo jen o to se nebát a kousek se popovézt... Byla jsem šikovná. Nebála jsem se ani trošku. V autobuse jsem pěkně seděla a pozorovala všechno kolem. Popovezly jsme se s paničkou asi 4 zastávky, prošly se kolem rybníka a pak zase zpět...

Jo, a dneska jsem se začala učit stopovat. Včera jsme byly s paničkou zase na cvičáku, ale bohužel začalo po půl hodině pršet, tak jsem si jen pohrála s pejskama a šly jsme domu. Ale panička dostala alespoň instrukce, jak máme doma cvičit stopování, tak jsme hned dneska ráno začaly...  Panička vydupala čverec a já v něm pak hledala ňamky. Šlo mi to skvěle.

Teď bohužel celý měsic civčák nebude - pani cvičitelka bude pryč na prázdninách, tak budu bez kamarádů   Ale možná pojedem s paničkou na týdenní výcvikový tábor..

 

 

čt 25. 6. 09

Po delší době jsme zase ráno vzaly na procházku foťák.. Fotky jsou sice takové trochu upršené, ale zase byla v lese krásná mlha.. Artynka už se nechá trochu líp fotit. Je sice slále problém udělat hezkou momentku (buď běží někam pryč, nebo sice krásně stojí a něco pozoruje, ale jakmile se zastavím, abych si ji vyfotila, běží hned ke mě - sice úžasné, ale ne pro focení...), nicméně když si ji posadím, už umí zůstat.

 

odkaz na fotky zde:     

 

 

út 23. 6. 09

Dneska jsme ráno na procházce zjistily, že se náš malý bublající potůček přes noc pěkně rozčertil. Tak jsme s sebou odpoledne vzaly taťku s foťákem...

 

odkaz na fotky zde:  

 

 

po 22. 6 09

Tak Artynka objevila borůvky... Pase se v lese na keřících...

 

              

 

 

ne 21. 6. 09

Dnes mi jsou přesně 3 měsíce...

 

 

čt 18. 6. 09

Tak dneska byl pro Arty významný den - byly jsme spolu poprvé na cvičáku v psí školce... Když jsme dorazily, byla nejdřív taková vyjukaná.. Není se ani čemu divit. Jednak zase ta protivná cesta autem a pak se k nám vrhlo najednou několik psů a nadšeně nás vítalo... Tak Artynka stáhla ocásek a okamžitě na záda.. Vzala jsem ji tedy chvilku stranou, aby se trochu proběhla a rozkoukala. Mezitím přicházela další štěňátka, ale i dospělí psi, kteří cvičili hned vedle za plotem (a později se k nám přidali). Daly jsme si v klidu dvě kolečka kolem cvičáku a pak už jsem Arty pusila ke štěňátkům.. Prvních pár minut ležela víceméně pořád jen na zádech se staženým ocáskem - není taky divu - od té doby, co odešla od maminky, moc příležitostí potkat pejsky nebylo a když, tak jen sem tam jednoho na procházce. No a tady jich najednou bylo tolik pohromadě... Nicméně stačilo čtvrt hodinky a Arty se z prvního úleku kompletně vzpamatovala a začala za pejsky běhat a hrát si s nimi... Po nějakých dvaceti minutách už si vyhlídla kamarádku a začala ji pacifikovat a pak další.... Ani by si nevšimla, kdybych odešla - jak taky, když kolem bylo tolik pejsků, co si chtěli hrát.... Totálně nadšená a ve svém živlu.

Hodinku si štěňátka hrály (mohlo jich tam být tak 12) a pak se k nám připojili dospělí psi a začal zlehka výcvik... Nejdřív chození po kruhu u nohy, aby se pejskové zklidnili. Moc se teda nechtělo po tom dovádění, ale po chvíli už šla Artynka skvěle, byla jsem na ní pyšná - vyrovnala se skoro některým starším psům. Samozřejmě ještě žádný profík, však taky teprve začínáme, ale mezi štěňátky bych řekla, že šla jako jedna z nejlepších... Pak přišlo sedání, lehání a vztyk u nohy. Lenání jsem ještě Artynku neučila, ani vstávání, ale s piškotkem to šlo jako po másle. Následovaly obraty u nohy - také věc neznámá, ale chytala se dobře. Bylo ale vidět, jak se moje miminko hraním pěkně utahalo... Sice poslouchla, ale měla dost. Tak jsme si na chvíli sedly do stínu, kde už některá štěňátka odpočívala.. Ostatní pejskové zatím zkoušeli přivolání a aport. Pak už následovalo jen povídání pro nás začínající, co a jak nejlépe cvičit. To už Artík stihla trochu nabrat sil a pobíhala tak po půlce areálu a vše náležitě prozkoumávala (zatímco ostatní pejskové se drželi poblíž) - no jo, toť je náš badatel...

Ještě jsme dostaly přihlášku na letní výcvikový tábor v srpnu, kde by se měl pilovat základní výcvik a mohla by tam být i možnost záchranářského výcviku.  Tak už se moooooc těšíme. Ještě uvažuji o jednom, je to také na základní výcvik + agility, ten je už od 16.7. - tak uvidíme, možná pojedem na oba...

Domů jsme se vrátily asi po třech hodinách. Artynka přišla domu, zhltla misku jídla, lehla na deku a spinká jako andělíček... Utahaná, ale naprosto spokojená... Tak jen už aby byl zase ten čtvrtek... Jo, a na příště máme slíbené začít se stopováním... To bude zase legrace..

 

PS: foťák jsem zapomněla doma, ale pár fotek jsem vyfotila alespoň telefonem...

 

  

 

 

 

út 16. 6. 09

Tak už jsem překonala hranici 10kg - vážím 10,3kg!! 

 A už běhám jak drak , ještě trochu propilovat výdrž a panička nemá šanci...

 

Poslední dobou jsme teď chodily častěji k hlavní silnici, abych si zvykla na auta - a podařilo se... už jdu celkem klidně i po chodníku v blízkosti silnice - a že tam je pěkný frmol... Dokonce už i začínám chápat, co to znamená jít paničce u nohy... jsem prostě šikulka...

V autobuse jsem zatím ještě nejela, ale už se to blíží... pořád si ještě zvykám na náhubek - moc se mi to nelíbí. Bojuju s ním, jak se dá. Panička se mi směje, že jsem jak turbokrtek... 

 

V pátek jsem byla s paničkou u nás v lese na houbách... Procházka byla hezká, ale moc jsme toho teda nenašly... (ale přeci jen z toho miniporce smaženice byla).

No a v sobotu jsem se projela na výlet k Českému Krumlovu. Panička tam šla šplhat na skálu, tak jsme s páníčkem jeli taky... Výlet byl super, ale cesta autem se mi nelíbila... Bylo mi zase špatně a dokonce jsem i zvracela  - ale příště už bude líp. Po poradě s paní doktorkou dostanu před cestou kynedril a bude klid...

 

 

út 9. 6. 09

Tak obavy, aby Artynce po očkování nebylo špatně, byly naprosto zbytečné. Bylo jí včera asi zase jen špatně z auta... Dneska byla naopak k neudržení. Naše vzorné štěńátko, které za celou dobu zatím jen ožvýkalo smeták s lopatkou a trochu i mojí zapomenutou pantofel, mělo dneska akční den.. Než jsem se ráno nasnídala, objevila na zahradě 3kg pytel s uhlím na grilování, odtáhla ho na terasu (nechápu jak ), papírový obal náležitě rozcupovala a uhlí doslova roznesla v zubech po půlce zahrady...  No a večer si něco podobného zopakovala s pytlíkem cibule z kuchyně... Když jsem ji viděla, jak si s cibulí šibalsky koulí po verandě sem tam, neudržela jsem se a musela jsem se začít smát - a bylo po hubování... byl na ni úžasný pohled...

 

 

po 8. 6. 2009

Dneska jsem měla rušný den. Byla jsem s paničkou poprvé ve městě (teda ne ještě úplně v centru, jen na okraji - na sídlišti), ale i tak jsem z toho byla trochu vyklulená. Přeci jen tu bylo kolem víc lidí, než u nás doma. Hlavně se mi nelíbilo, kolik tam jezdilo aut. U nás doma potkám auto jen občas. To už se jich ani moc nebojím.. vždycky už si sama pěkně sednu, když nějaké jede kolem, a pak teprve jdeme s paničkou dál.. Jenže tady jich bylo moc a dělaly hrozný rámus. Tak mě musela panička občas kousek poponést, když jsme se přiblížily moc blízko k hlavní silnici. Ale jinak jsem byla naprosto vzorná...   Ve městě mi panička koupila náhubek, abych se už taky mohla učit jezdit autobusem. Zatím jsem tu velikou jezdící věc viděla jen zvenku, tak jsem zvědavá, jak se mi bude líbit uvnitř.. Ale snad by to nemělo být horší než v autě - na auto už jsem si celkem zvykla, jen se mi pořád ještě dělá špatně..

 

Dneska jsme také byly u paní doktorky. Byla jsem vzorný pejsek :) - teda samozřejmě jen do té doby, než mě začala očkovat - to jsem se vzpouzela jak se dalo.. ale pak už jsem zase byla hodná...  Doma mi pak nebylo moc dobře, tak jsem se pořád chovala u paničky... a taky mi slíbila k večeři rybičku... Teď už jsem se trochu prospala a vypadá to, že už je vše v pořádku - běhám zase jako dráček...

 

Jo, a vážím už 9,6 kg!!! Rostu před očima...